Čekání znám i vůni tvou…
kdo smí Tě mít jak týdny jdou?
Nevím kde spíš, tak zůstala mi jiná
a půlnoc zlá zas vrátit se chystá…
Procházet smíš a vcházet není kudy…
necháš mě s tím, že tvé kroky
ve stínech zní a nároží je kryje.
A půlnoc zlá už náruč si chystá...
Tak hřej, dál svým tělem mě hřej,
svůj hřích do noci dej...
vzývám svůj sen…
Šeptání tmám a vášeň dnům
tak mám to rád, vždyť slůvka lžou…
necháš mě stát pod přívaly dešťů,
jen půlnoc zlá se brání těm slzám!
Tak hřej, dál svý tělo mi přej,
svůj hřích do noci dej...
svůj hřích…
Až ráno přijde se ptát, říkej vášnivá:
"Jen dál mě hřej !"
Jak půlnoc může se zdát…
Tvůj hlas dál mi zní, zůstat sám je zlý,
tak hrej…
Svůj smích do ticha hrej,
svůj hřích do noci dej...
dál doufám….
Jen hřej, svůj hřích do noci dej
dál svý oči mi přej...
Já doufám.
Tak přej, dál svý tělo mi přej,
svůj hřích do noci dej...
mým touhám...