S cigárem jen tak stála,
hudbu sála do duše své temné...
A znala
míň než málo,
tmou se táhla
vůně jejích snů...
Nepoznala
sílu hříchu
- hloupě šeptá:
"Hej - sama doma spím."
Netuší,
že já jsem stín,
co s ránem vezme jí
z očí žár...
Svět za okny už uvadá,
čas potichu štká:
"Jsi vážně ztracená!"
V neónech
jen se smála,
o svůj život hrála
v baru duší černých.
A stále víc ji hřály
slova, tóny, dav
co smutně zní...
Možná, je hloupá,
snad chce jinak žít,
pak měla dál svou cestou jít…
Svět za okny už uvadá,
čas potichu štká:
"Jsi vážně ztracená!"
Měla jsi zůstat sama,
na špatnou jen si hrát.
Do noci nevycházet - už to víš.
Cos komu slibovala?
Teď sám si vezme víc,
pozdě je na vytáčky - teď to víš!
Kdo skončí v tomhle baru,
zpět už se nevrací
- mělas to možná tušit, už to znáš.
Jak ráno po mejdanu,
dutá si připadáš...
Kdo skončil v tomhle baru patří tmám!!!
Svět za okny už uvadá,
čas potichu štká:
"Jsi vážně ztracená!"