On: Znáš ten den, kdy mží
a déšť ti zamkne průhled ke hvězdám,
znáš ten den, den psí,
kdy náhle všechno prohrané se zdá.
Ona: To zdá se, zdá, já vím
však zlé dny vyprší jak tenkrát ….
Oba: Zatímco déšť si v listí hrál,
zefýr už klenbou mračen táh,
zezlát i bronz všech magistrál, /asfalt magistrál/
rodil se úsvit v myšlenkách.
Zatímco déšť si v listí hrál,
s duhou zas úsměv roztává,
vidím, že na rtech máš ho dál,
vesmír je slunce, ty a já.
Ona: Pár zlých slov, pár vět
a svět je jednou velkou marností.
On: Vrátit noc, vzít zpět
stín výčitek už nelze, tak co s tím?
Ona: S tím jen on, jen čas
dnes ví si rady zas jak tenkrát ….
Oba: Zatímco déšť si v listí hrál …….
On Prý že každý z nás
má v sobě žár i mráz,
své vlastní počasí.
Ona: A má být jaké?
Oba: Normální, ne psí!
/: Zatímco déšť si v listí hrál,
zefýr už klenbou mračen táh,
zezlát i bronz všech magistrál, /asfalt magistrál/
rodil se úsvit v myšlenkách.
Zatímco déšť si v listí hrál,
s duhou zas úsměv roztává,
vidím, že na rtech máš ho dál,
vesmír je slunce, ty a já. :/