Ona: Pročs mi sám připomněl
zas těch pár dnů?
On: Jen ze svých sobeckých
důvodů.
Ona: Úvod jsi zvlád,
mluv dál,
snad smím ten záměr přijmout.
Vždycky kompliment mi krásně zněl
z tvých rtů.
On: Já ex post slabost mám
pro těch pár dnů,
deset rán, jedenáct
soumraků.
Ona: Útulný kout
skryl nás
do tajných zátok mých a tvých řas,
i v dešti příšerném
svět zdál se bez mraků.
Oba: Snad smíš jen jednou prožít
těch pár, pár dnů.
On: Jak žák tehdy jsem zahořel,
němý stál před tvou krásou.
Ona: Ta tvá slova dnes, bohužel,
o pár let zpožděná jsou.
On: Kdy jsem já vlastně žil?
Jen těch pár dnů.
Ona: Vlastně žils jen těch pár dnů.
On: Objevil světadíl zázraků.
Ona: Světadíl zázraků.
Oba: Proč s léty ztratíš, zradíš, prodáš, zboříš
chrám snů?
Proč máš jen jednou prožít
těch pár, pár dnů?
On: Snad můžem stokrát.
Ona: Kdo z nás ví? Snad stokrát.
On: Ne jen jednou.
Oba: Nalézt, vyhrát
těch pár, pár dnů,
těch pár, pár dnů.