řeč:
Ano, miláčku, píšu Ti jako vždycky, když musím na pár dní odjet.
Chápeš, jak mi asi je. Nechávám Tě tu samotnou a tolik se o Tebe bojím,
ale věřím, že budeš hodná a moudrá.
Víš přece, že by život bez Tebe pro mě neměl smysl.
Choď radši brzy spát a příjemný sen. /Příjemný sen/
Rána jsou zlá, když nejsem nejblíž,
vroucí čaj u spálených toustů,
oheň praská a přítmí záclon
je vzápětí totam.
Promluvit s kým? Jsme každý sám
a já ještě mám rty od inkoustu.
Rána jsou zlá, když vstávat máš
do prázdných zdí. /Do prázdných zdí/
řeč:
Ano, miláčku, věřím, že se Ti bude ráno stýskat tak, jako mě.
Nikdo Ti nenahřeje osušku až budeš vycházet z koupele.
A kdyby náhodou zazvonil listonoš - vem si župan.
Nerad bych Tě zastih nastydlou.
Tak na sebe dávej pozor
a hlavně, miláčku, prosím Tě, večer, až si lehneš, prosím Tě,
nekuř v posteli.
Následky znáš. /Následky znáš/
Rána jsou zlá, když nejsem nejblíž,
vroucí čaj u spálených toustů,
oheň praská a přítmí záclon
je vzápětí totam.
Promluvit s kým? Jsme každý sám
a já ještě mám rty od inkoustu.
Rána jsou zlá, když vstávat máš
do prázdných zdí. /Do prázdných zdí/
Rána jsou zlá, když vstávat máš
do prázdných zdí. /Do prázdných zdí/
Rána jsou zlá, když vstávat máš
do prázdných zdí. /Do prázdných zdí/