On: Jedno kalné ráno,
které zaspat měl jsem spíš,
ležel v schránce dopis, jenž tvou vůni měl,
a v tom listě bylo psáno,
že mě navždy opouštíš,
a já zemřít a skončit s vším v tu chvíli chtěl.
Šel kolem chlapec s bílou hůlkou,
schod za schůdkem stoupal výš
a můj vlastní kříž
menší byl než se zdál.
Každá trampota má svou mez.
Kdeže nářky mé jsou dnes ?
Vždycky důvod je žít dál.
Každá trampota má svou mez.
Kdeže nářky tvé jsou dnes ?
Vždycky důvod máš žít dál.
Ona: Dva tři šťastné pátky
a pak dlouhý nezájem,
to byl čistý zisk z mé cesty s ním.
Nač film vracet zpátky,
když v něm dnes už nehrajem ?
Vždyť jsou na tom mnozí hůř, já vím.
Oba: Už je to vlastně všechno dávno,
staré rány odnes čas,
prostě každý z nás
stal se tím, čím se stal.
/: Každá trampota má svou mez.
Kdeže nářky tvé jsou dnes ?
Ona: Vždycky důvod máš žít dál. :/
Ona: Haló, ty mé Dřív,
chceš mě sát dál jak klíště,
já však mám své /á/ Příště,
oželím, co bývalý den vzal.
Oba: Dávná Dávna,
smysl nemá vracet vás.
Ona: Vím, že má Teď jsou správná.
Oba: Čas všechna Tenkrát odepsal.
Oba:
/: Každá trampota má svou mez.
Kdeže nářky tvé jsou dnes ?
Vždycky důvod máš žít dál. :/
/: Každá trampota má svou mez.
Kdeže nářky tvé jsou dnes ?
Vždycky důvod máš žít dál. :/