JEDNOU JE HÚŘ, JEDNOU JE LÍP
Vít. Hádl
Zd. Borovec
Jak to začalo?
Neměli jsme nic,
ale byli jsme spolu, ty a já
a nikdo víc.
A ty ses ptala, co bude dál,
co podniknout, co ne.
A já jen krčil rameny
a myslel jsem si své.
Jednou je hůř,
jednou je líp,
život tě nejednou
povznes i skříp.
Jednou jsi nic,
jednou jsi král,
zbývá jen jediné
- táhnout to dál.
Tak zatímco ostatní
se hnali vejš a vpřed,
tak já ti ležel u nohou
a v očích ti čet.
Zlobila ses, že ničím nejsem.
Jak tě uživím, co s tím?
A já jen krčil rameny
a myslel jsem, že vím.
Jednou je hůř…..
A teď… jsem jak ti ostatní,
všechno mám, jsem dříč,
zasloužím si tvou pochvalu,
jenže ty jsi pryč.
Jen bych rád věděl,
jsi šťastná či ne?
Vidím, jak krčíš rameny,
a já vím své.
Jednou je hůř……….