Korn Jiří
...zpěvák, tanečník, muzikálová hvězda, herec, moderátor, showmann, choreograf, seniorský úřadující mistr republiky v pool biliardu, rozvedený otec dvou dětí a také, jak je napsáno v programu muzikálu Monte Cristo, úplně normální člověk. Má vlastní uměleckou agenturu (Krach, s.r.o.), vlastní parfém (On Line, Korn parfume) a vlastní likér (Fernet Korn). Jezdí na kole a na koloběžce, lyžuje, hraje golf, squash a tenis. Má rád špagety a čínskou kuchyni. Nenávidí špínu, nepořádek, bezohlednost, chamtivost a přetvářku. Je heterosexuál, chodí v sukni a už dávno nenosí náušnice. Je, jako jeden z mála, dochvilný, má vždy absolutně čisté boty, čisté auto a voní. Je nadprůměrně vitální a pracovitý a při tom tvrdí, že je líný. Je společenský, má smysl pro humor a při dojemných filmových, nebo divadelních scénách se neubrání slzám...
Jiří Korn: "Rozhovory pro časopisy, nebo noviny nedělám rád. I když, jak kdy a jak s kým. Někdy mě to baví a někdy se musím hodně přemáhat. Často mívám pocit, že jsem o sobě už všechno řekl a všechno, co se dá napsat se už napsalo. Každý redaktor se samozřejmě vždycky snaží napsat něco víc, něco zajímavého a něco, co se ještě nepsalo, ale těm, kterým se to podaří je málo. Teď je v oblibě rozhovor na diktafon. Redaktor před vás položí malý přístroj a celý rozhovor nahrává. Pak ho doma přepíše na papír a je hotov. Výsledek je dost nezajímavý. Když si pak takový rozhovor přečtu, připadám si jako blázen. Mluvené slovo prostě působí jinak, než slovo psané. Ono vůbec dělat rozhovor nebývá moc příjemné. Představte si, že k vám přijde úplně cizí člověk, kterého jste v životě neviděli, požádá vás o chvíli času, sedne si s vámi někde ke stolu bez ohledu na to, jakou máte náladu a kde to je, vytáhne diktafon a začne vám klást otázky typu: koho právě milujete, co vaše bývalá žena, co děti, co si myslíte o sexu, kdy jste měl naposledy pohlavní poměr, nebo (a to mě v poslední době nejvíc rozesmálo) kdy a v jaké situaci se cítíte nejvíc sexy. Takže se pokoušíte nějak odpovědět a pěkně se v tom koupete, nebo nějak zavtipkujete a k pravdě se to přibližuje jen v náznacích. Prostě nějak v dané situaci odpovíte. Pak se to z diktafonu přepíše a blábol je na světě. Aspoň v mém případě, protože nemám dar být ve vteřině zajímavý, nebo vtipný na dané téma. A tak můžu zodpovědně říct, že dobrých, nebo čtenářsky zajímavých článků se mnou, nebo o mně, je málo. Ale na druhou stranu musím přiznat, že to není jen vinou redaktorů. Rozhovory prostě někdy nemám rád a asi k nim i tak přistupuji. Jinou kapitolou je bulvár, kde jde hlavně o to aby článek měl přitažlivý titul a čtenář se při čtení pokud možno co nejvíce divil. Úplně ideální je asi varianta: "Četlas to o tom Kornovi? To je šílený, ten už neví, co by!". V bulváru mi to nevadí. Myslím, že reagovat na jeho články nemá smysl. Stejně si píšou co chtějí a většina čtenářů si to možná i uvědomuje. Spíš mi vadí, když seriozní časopisy, nebo noviny, přehnaně používají prvky bulváru. Kvalitnímu redaktorovi se to nestane, ale těch je u nás ještě, bohužel, málo."
Manager Jiřího Korna: Většinou to probíhá dost stejně: "U telefonu Jindřich Hefner, dobrý den. ..... Já se pana Korna zeptám, ale v současné době má opravdu málo času, takže vás asi zklamu. Já vím, že je to rozhovor tak na hodinku, ale přesto vám to nemohu slíbit. Dejte mi své telefonní číslo a já vám zavolám. Nebo pošlete informace o časopisu a otázky E-mailem. Nashledanou."
...v showbuzinesu se pohybuje už přes třicet let. V květnu oslaví 52. narozeniny. Má vrásky, stříhá se úplně na krátko, chlupy na těle depiluje a nehty na nohou i na rukou má pečlivě upravené a dost často nalakované. Považuje to za normální. Deprimuje ho každý gram nadváhy a nechává si kosmeticky odstranit každou sebemenší vadu kůže. Občas ho bolí klouby a záda, na čtení používá brýle a pouští si hudbu hodně hlasitě, protože má pocit, že ji slyší čím dál míň. Ruce se mu neklepou, má pořád dobrou náladu a fyzicky je na tom skvěle. Většina třicetiletých by s ním neudržela tempo....
Jiří Korn: "Čas strašně rychle běží. Nic nestíhám. Každá činnost a každá maličkost zabírá nějaký ten čas a když to na konci dne sečtu, tak mám pocit, že jsem vlastně nic nestihl. Jsem líný a ke všemu se musím čím dál víc přemlouvat. Nejvíc mi vadí, když člověk ztratí čas zbytečně. To se mi stává dost často a to mi vždycky vezme náladu. Třeba u počítače. Některé činnosti odmítne plnit, kousne se a já se s tím trápím několik hodin, než na to přijdu. Pak zjistím, že jsou tři ráno a vlastně jsem ten čas pro sebe nijak nevyužil. Ale určitě nejsem nějak přehnaně aktivní. Většinou to o mě říkají ti, co fakt nic nedělají a je jasné, že když je někdo po koncertě na mejdanu až do rána a pak se z toho léčí do večera druhého dne, tak o mě řekne, že jsem nechutně pilný. Ale já jen mám svoje způsoby využití volného času. Raději jdu na kulečník, nebo na bowling. Většinou se dokážu plně věnovat věcem, které mě z nějakého důvodu nadchnou. To je pro mě ten nejlepší hnací motor. Naopak, když si něčím nejsem jist, tak se tomu snažím vyhnout, protože bych se s tím trápil a výsledek by byl stejně nijaký. Děsí mě a zároveň uvádí v úžas, jak se všechno kolem nás zrychluje a zdokonaluje. Kdyby se člověk zavřel do pokoje bez přístupu k informacím a po týdnu se vrátil, zjistil by, že se toho strašně moc změnilo. Snažím se to všechno vnímat a vstřebávat, ale nedá se to zvládnout. Každý den vám nabízí nové a nové výrobky, služby, výhody, mění se komunikace, systémy.... . Jak na chvíli zaváháte, tak zjistíte, že ničemu nerozumíte. A tomu se bráním jak je to jen možné, protože když to člověk vzdá, tak stárne rychleji."
Manager Jiřího Korna: Mám neustálý pocit, že ho brzdím. Ve dvě v noci mě vyruší ze spánku tím, že mi volá z kulečníkové herny a chce, abych ho ráno v sedm vyzvedl v autoservisu. To, co dělají jiní tři dny stihne on za jeden a při tom má pořád všude uklizeno, všechno vpořádku a všechno umyté, čisté a je vždycky jako ze škatulky. Z toho většinu dělá sám. A ještě si stihne občas uvařit, navštívit děti a vyřizovat věci běžného života, jako jsou nákupy, zahrada, úřady atd. a nikam nepřijde pozdě. Každý kdo ho zná, to potvrdí. Nechápu to. Nejhorší je, že mu to připadá naprosto normální. Cítím si vedle něho jako lenochod.
...kolegové o něm říkají, že je přehnaný detailista a příliš důvěřivý. Obklopuje se úzkým kruhem lidí nadaných v různých oborech a nechá se jimi plně ovlivňovat. Už nějaký čas neobsazuje první tři místa v anketách Tý Tý, Český slavík nebo Gramy a přesto je jeho vystoupení čím dál víc žádanější. Nevydělá si málo, ale tvrdí, že nemá tolik, jak si každý myslí. Neumí šetřit a když se o to pokusí, šetří po desetikorunách a pak utratí desetitisíce...
Jiří Korn: "Každý celek se sestává z detailů. Takže chci-li mít kvalitní celek, musí být dokonalý každý detail. Můžu mít ten nejlepší oblek z kvalitního materiálu podle posledních trendů a celý dojem vyjde nazmar, když na něm budu mít mastný flek. Pokud ho tam nemám úmyslně. To není přehnaný sklon k detailu, ale snaha o dobrý výsledek. Dokonalé to nebude nikdy. Vždycky je co vylepšovat. Už jen člověk sám o sobě nebude nikdy dokonalý. Proto se snažím obklopovat talentovanými lidmi ve svých oborech. Pro mě je důležité, který výtvarník na tom bude dělat, který fotograf bude fotit, který skladatel bude skládat hudbu a který textař bude psát texty. Stejně tak choreograf, tanečníci, maskérka, daňový poradce, můj manager, uklízečka ...atd., jsou nesmírně důležití a pokud bych se na ně nemohl spolehnout, tak je lepší nic nedělat. To neznamená, že se chyba nestane. I selhání je bohužel lidské a proto se stává. I má důvěra má svoji hranici. A jsem zastáncem toho, že dobrá práce má být dobře oceněna. Je pravda, že pokud bych se ve všech těchto profesích spolehl sám na sebe, ušetřil bych spoustu peněz. Ale jen relativně, protože bych to určitě dělal špatně a neuspěl bych. Velká část mých příjmů jde přímo, nebo nepřímo zpětně jako investice do těchto oborů. Nelituji toho, protože věřím tomu, že je to na jevišti vidět. Každý detail. A proto na nich musím pracovat aby byl celek co nejlepší."
Manager Jiřího Korna: "Šetřit umí skvěle. Je schopen jet deset kilometrů k benzinové pumpě, kde mají benzín o dvacetník na litr levnější a vzápětí klidně nechá spálit kompletně vyrobenou serii krabiček na parfémy, protože mu nevyhovuje její design, a zaplatí výrobu nové série řádově ve statisících. Ale pak čas většinou ukáže, že měl pravdu. Jeho smysl pro detail je sice někdy až otravný, ale je velmi účinný. Mám pocit, že křivě připevněnou elektrickou zásuvku vidí skrze zdi tří pokojů a v jeho domě by se mohlo operovat. A to i v garáži. Deset minut před premiérou muzikálu Monte Crista všichni v zákulisí šílí a zmatkují, jsou nervózní, splašeně pobíhají a hasí akutní problémy a Jirka řeší svůj závažný problém: jak je možné, že má jeden z kostýmů pověšený na ramínku z umělé hmoty, když používá zásadně jen ramínka dřevěná!"
...v soukromí působí klidně a vyrovnaně a jen tak něco ho z míry nevyvede. Alespoň navenek. Rád se pohybuje ve společnosti blízkých přátel a umí podlehnout záchvatu smíchu takovým způsobem, že se mu z očí řinou slzy a nemůže dýchat ani mluvit. Na velká společenská párty chodí zřídka. V noci spí v průměru 5 - 6 hodin, přes den 1 - 2 hodiny (v šatně, maskérně, v autě...) a když je unavený dokáže usnout prakticky kdekoli. Klidně i v restauraci po obědě uprostřed vlastní věty. V autě jezdí rychle, ale prý bezpečně. Někteří se s ním odvážili jet jen jednou. Říká se, že si nemůže žádnou ženu přivést domů, protože než ji tam doveze, tak se jí, stylem jeho jízdy, udělá tak špatně, že si radši vyskočí...
Jiří Korn: "Když jedu pomalu tak usínám. Mě by měli měřit a dávat pokuty za pomalou jízdu, protože to jsem pak opravdu nebezpečný. Ale nijak zvlášť rychle nejezdím. Určitě neriskuju a snažím se, na rozdíl od některých jiných řidičů, bezohledně nebrzdit provoz. Někdy mám dojem, že velkou měrou si za dopravní zácpy mohou řidiči sami. Na delších cestách většinu odřídí můj manager a ten mě budí, jen když se ptá na cestu. Nejvíc usínám po jídle. Proto nejím před výstupem, protože pak se nedokážu plně soustředit a to je úrodná půda pro chyby. Nejraději spím v maskérně, když mě líčí maskérka. Nevím čím to je, ale příjemně mě to uspává. A to se o mně říká, že nikdy nespím. Kdyby se to počítalo dohromady za celý den, tak by to zas tak málo nebylo."
Manager Jiřího Korna: "Má pár zvláštností, které neumím pochopit. Jedeme například už několik hodin v noci v autě. Já řídím, Jirka spí. Nejsem si úplně jistý jestli jedu správně. Vzbudím ho, on otevře oči, rozhlédne se v té tmě okolo, řekne do leva a spí dál. Vždycky absolutně přesně ví, kde jsme, ať je to kdekoli v Evropě a je jedno, jestli na tom místě někdy byl. Já si pak připadám jak idiot. Když neví, tak mu neuvěřitelně funguje intuice. A to nejen při orientaci, ale i v odhadu o tom, čeho se má účastnit a čeho ne. Když si nejsem jistý, jestli máme určitou akci realizovat, zavolám Jirkovi a ten rozhodne podle intuice. Když řekne 'ne', tak je téměř jisté, že ta akce zkolabuje, nebo bude jiným způsobem problematická. Několikrát jsem ho přesvědčil proti jeho intuici a vždycky jsem toho litoval. Stává se, že jeho kolegové se někdy rozhodují podle Jirky. Když odmítne některou nabídku, pár umělců ji pak odmítne proto, že ji odmítl Jirka."
...neodmyslitelně patří k současným hvězdám českého showbuzinesu. Jeho jméno v programu vždy zaručuje kvalitu a jeho vystoupení nenechává nikoho na pochybách. Přesto se dokázal vyhnout povahovým kazům slavných. Zůstal Kornem a já si jen přeji, aby zůstal co nejdéle...
Jiří Korn: "Hraji v muzikálu Monte Cristo a v divadle Rubín ve hře Služky. Koncertuju se skupinou Rebels a jezdím s mojí company po různých akcích a občas udělám nějaký rozhovor. Mám hodně plánů a doufám, že mi aspoň něco občas vyjde. Uvidíme."
Manager Jiřího Korna: "Je nekuřák, ale nikdy jsem ho neslyšel říct: přestaňte kouřit, tady se nedá dýchat. Ač se to zdá v rozporu se vším, je totiž toleratní. Pro mě je Jiří Korn obrovská osobnost s obrovským srdcem. Vážím si jeho důvěry ke mně a pokouším se ji nezklamat. A věřím, že až umře, tak ho budou hrát na všech rádiích."
...i když vlastně nevím, jaký Jiří Korn ve skutečně je.
