Jiří Korn neztratil nic ze svého podivínství
Jiří Korn neztratil nic ze svého podivínství
zdroj: ČeskéNoviny.cz
PRAHA 15. dubna (ČN) - Jiří Korn, enfant terrible české pop-music, se ani na stará kolena nevzdává a snaží se zachytit nejnovější hudební trendy. Začínal už v šedesátých letech jako člen populárních Rebels, v osmdesátých letech na sebe upozornil, když spolu s Vilémem Čokem nazpíval v té době dosti neobvyklou píseň Karel nese asi čaj. Ani tentokrát netroškařil a svým albem Tep se potopil rovnou do tanečních vod house-music. Jak se popasoval se současnými trendy a je vůbec možné, aby uspěl u mladé generace?
Netradičně už vypadá samotný přebal disku - vtipně je vyřešeno umístění jména autora i název alba. Z bookletu se dá zjistit jméno hlavního Kornova spoluhráče, DJ Nea, který mixoval hudbu na desce. Albu dominuje převážně house, jenž se často přelévá do funky, místy se naopak blíží technu. Desku otevírá klidnější píseň Co mám v očích, v níž zaznívá zajímavý jazzový saxofon připomínající některé remixované skladby jazzmana Courtney Pinea. Následuje sice popovější záležitost Nevěřím na věrné milování, zbylé skladby se však drží v "house" rovinách. Mezi nimi se vyjímají především závěrečné písně: samply oživený Marťan, My virtuálové s triphopovým úvodem, či závěrečná Sorry Sony. Z jiných skladeb prosvítá, že Jiřímu Kornovi nejsou cizí alba nahraná na Ibize (španělkou doprovázená Svítím, Tak jako dřív).
Zatímco hudebně by se se Tep neztratil v ledajakém současném klubu, z textů se dá vyčíst, že Korn už je přece jen dnešním mladým posluchačům věkem vzdálenější. Poměrně slušná porce přemítání a vzpomínání se mísí s nevázaným sexem (Nevěřím na věrné milování, Miluji tě) a se zdůrazňovaným rebelstvím ve skladbách Ty můžeš být svůj nebo My virtuálové, v níž se Korn identifikuje se současnou tanečně-virtuální scénou. Nechybějí ani tradiční kornovské "podivnůstky": Marťan (Já jsem, já jsem/asi Marťan/.../říkám pyšně,/že jsem spadnul z višně.") a Sorry Sony.
Jiří Korn zvládl svůj taneční debut dobře. Nechybějí zajímavé melodie a hudební nápady, vytknout by se dala snad jen určitá utahanost v několika pasážích. Možná by neuškodilo použití angličtiny, současná generace ji přece jenom upřednostňuje a navíc by se naoko ohladily sentimentální hrany některých písní.
Jiří Korn však přese všechny výtky stojí na jiné lodi než další z jeho vrstevníků se svými tanečními počiny. Podařilo se mu nahrát desku, které nechybí nápady ani moderní kabátek. Těžko říci, zdali se Tep ujme spíš u alternativněji naladěných klubových posluchačů, nebo u širší obce. Leccos naznačuje místo vybrané pro křest nového alba. 25. dubna Jiřího Korna nenajdete ani v Lucerně, ani na velkolepé estrádě. Tep bude pokřtěn v klubu Mecca.
