MAUD
Boh. Ondráček
Zd. Borovec
Maud
za úsvitů,
za zvuku flaut
přijde a mám ji tu,
ta moje Maud
jde říct mi – vstaň,
když beze slov
mi trochu skousne dlaň.
Do těch čar a kouzel
vždy jsem rád se vzbouzel
vedle ní,
to je moc fajn probuzení.
Ta u mě stulená Maud,
ta zná mě, zná,
je trochu zlá
i trochu líbezná,
miluju Maud
i rána s ní,
jsem pro ni věc,
se kterou hrát si smí.
No a já s tou kněžnou
hru ve dvou, hru něžnou
začnu hrát,
i když zívám /a/ chce se mi spát.
Když jen se objeví Maud, moje Maud,
hned polštář bere mi,
s budíkem taky má svůj plán,
Maud, ano, Maud,
to krásný kotě mý
přehlíží, že jsem já její pán.
Maud, ta zná a ví,
že slabost mám
pro kotě kousavý,
co obrací mi v knížce list
a za moment mi začne v klíně příst.
A když Maud pak dřímá,
kočičí sny svý má,
začnu rád
tuhle píseň pro kočku hrát.
O tom, jak taková Maud
za úsvitů,
za zvuku flaut
přijde a mám ji tu,
ta moje Maud ………