On: Jdu dál, i když vím, že mám zůstat stát...
dávno,dávno jsem ztracený...
zas míjím tě dál,
pokaždý tě potkám zasněnou a průhlednou.
Ona: Tak zůstaň už stát !
Je známo, že průhledná a zasněná
trpělivost ztrácí !
On: To já vím, do tý chvíle zas než tě potkám,
pak rozhřeším nám útěkem...
Oba: Zůstaň už stát !
Já už nejdu dál !
Zůstaň už stát !
Dál už nepůjdu !
Zůstaň už stát !
Já už nejdu dál !
Já už nejdu dál !
Dál už nepůjdu !
On: Zas míjím dny prázdný, mám zvláštní sen -
- křičím, nikdo mě neslyší !
Ona: Jdeš dál, zase zítra tě ráno potkám.
Potají se milujem...
On: Já pátrám jak dál,
jsem dávno v těch zvláštních ránech ztracený
pokaždý nás míjím...
Ona: To já vím, do tý chvíle zas, než tě potkám,
že rána řeším útěkem...
Oba: /: Zůstaň už stát !
Já už nejdu dál !
Zůstaň už stát !
Dál už nepůjdu !
Zůstaň už stát !
Já už nejdu dál !
Já už nejdu dál !
Dál už nepůjdu ! :/
On: Jsem v tobě skrytý, dávno už nejsem sám.
Už nejsem tím, kým jsem byl...
Ona: Já cítím a vnímám a je mi jasný,
že tohle smysl má.
MÁ ! Že tohle smysl má !
Oba: /: Zůstaň už stát !
Já už nejdu dál !
Zůstaň už stát !
Dál už nepůjdu !
Zůstaň už stát !
Já už nejdu dál !
Já už nejdu dál !
Dál už nepůjdu ! :/