Že doba je zlá, v novinách čítám,
nerad i rád, musím se prát s ní dál.
Jó doba je zlá a tak v ní lítám,
že ztrácím glanc je ganz egal.
Doba je zlá, vymknutá z kloubů,
mlčet je líp, pes by z ní chcíp i já.
Doba je zlá, aleluja, ví asi proč,
proč zlá bejt má.
Už v starým Římě došlo k absurditám,
filosof tvrdil že jsou mavy tytam,
zoufal i Hamlet proto ve slabé chvíli,
vymknutá z kloubů, doba že šílí.
Jestli dřív se ž-i-l-o j-a-k-o v ráji,
T-y doby jsou už na d-o-b-r-o v háji.
A tak se dál, tak se dál, ač mění se róba,
doba době podobá.
Proto se ptám, kdy byla O.K.?
Od roku zwei skončil tu ráj a šlůs.
Tak svou dobu zlou předhonit koukej,
pryč od ní šlap, chyť se drápkem můz.
Ty můzo má, hlaď mě a klam,
doba je zlá, zlá k nám.
Bez tebe já snad bych se pic,
hlaď mě a líbej víc.
Ta doba zlá, jak "haknkrajc",
pro nás dva má svůj rajc.
I v době psí, ke mě se viň,
ať se mi zdá zlá míň.
Ty můzo má, hlaď mě i klam,
sbalil bych krám, bejt sám.
Neznat tvůj smích, nevěřit v něj,
snad bych i já byl zlej.
S tebou to zlý, mizerný dnes,
mám vlastně rád..., oh, yes!